Představy mladých lidí o bydlení se oproti předchozí generaci výrazně změnily. „Vlastní byt v bezprostřední blízkosti centra, možnost provozovat své zájmy a koníčky nedaleko zázemí i další příležitosti pro trávení volného času, to jsou hlavní požadavky, které má na bydlení generace Y,“ říká Karel Slavíček, obchodní ředitel společnosti EDIFICE Krejcárek, která buduje byty na míru požadavkům mladých.

Generace Y je nastupující generací, která momentálně určuje podobu realitního trhu. „Lidé, narození v letech 1980 – 1995, dospěli do stádia, kdy jsou ekonomicky aktivní, mají dostatek peněz a nebojí se je do bydlení investovat. Vědí ale, co za ně chtějí získat a ze svých nároků na životní úroveň neslevují,“ vysvětluje postoj mileniálů Slavíček.

Mladí lidé v současnosti bydlí několika způsoby. Velká část stále zůstává v podnájmech, část stále bydlí s rodiči a část už bydlí ve vlastním. Mnoho z těch, kteří žijí v podnájmech, však plánují pořídit si vlastní bydlení. „Takovou touhu má podle našeho interního průzkumu až 64 % mladých,“ říká obchodní ředitel EDIFICE Krejcárek. Také upozorňuje na fakt, že druhým nejčastějším způsobem bydlení mladých od 20 do 35 let je stále soužití s rodiči. „Ač je to těžko uvěřitelné, jedná se především o mladší muže, kteří využívají pohodlí rodičovské péče. Ženy jsou v tomto ohledu samostatnější a s rodiči jich zůstává cca 23 %,“ uvádí.

Jedno ale podle slov Slavíčka mladé Čechy spojuje – touha po vlastním bydlení. „Z poptávky vyplývá, že koupě bytu v centru je snem až 68 % všech mileniálů. To je oproti období před cca 20 lety obrovský posun, v 90. letech snili totiž stejně staří o vlastním domku se zahrádkou na periferii,“ doplňuje. Další změna je podle něj patrná i v tom, jaké kladou mladí lidé nároky na okolí.

„90. léta znamenala boom v dopravě, každý si mohl za tím, co potřeboval, jednoduše dojet – ze satelitních městeček za prací i zábavou, ale hlavně mít vlastní klid na zahrádce oplocené tůjemi,“ říká Slavíček a upozorňuje, že dnes naopak převládá požadavek, aby v bezprostředním okolí byla veškerá občanská vybavenost. Samozřejmostí jsou obchody, lékař, ale i zábava a místo pro trávení volného času. „Náš interní průzkum ukázal, že mladí považují za výhodu i tzv. komunitní bydlení,“ doplňuje  s tím, že je potřeba jej rozlišovat od spolubydlení. „Komunitní bydlení znamená, že ve vašem okolí žijí stejně staří lidé s podobnými zájmy, se kterými se tak můžete setkávat a trávit volný čas. Na druhou stranu ale máte soukromí vlastního bytu, o kterém v případě spolubydlení nemůže být řeč.“