Příspěvek na bydlení, který je v posledních letech kvůli vysokým výdajům státu na tuto sociální dávku a problémům s ubytovnami ve vyloučených lokalitách ostře sledovaným tématem, zaměstnává soudy.

„Je to nejčastěji zneužívaná sociální dávka,“ říká za analytiky právních informačních systémů právnička Petra Gříbková ze společnosti Atlas Consulting.

Příkladem z praxe je snaha o úhradu soukromých dluhů z peněz státu. Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného pronajímatele ubytovny, který jakoby uzavřel nájemní smlouvu se svým dlužníkem. Dluh se mu měl splatit tím, že si dlužník půjde požádat o příspěvek na bydlení. Bydlet bude jinde a peníze půjdou fiktivnímu pronajímateli. „Na první pohled to klaplo, dávka byla pravidelně vyplácena na účet pronajímatele, ačkoli dlužník na ubytovně vůbec nebydlel. Ale úřad práce stav zjistil a pronajímatel byl souzený za to, že vylákal od státu částku převyšující 32 tisíc korun. Dostal trest odnětí svobody na 18 měsíců podmíněně,“ popisuje Gříbková.

Problémy musí soudy řešit i všude tam, kde se lidé dožadují doplatku na bydlení a neví nebo nechtějí vědět, že nemohou nic dostat, pokud s nimi na společné adrese teoreticky bydlí člověk, který v klidu vydělá i na jejich bydlení. To je nejčastější při rozvodech a partnerských rozkolech. Rozvedený manžel například prohrál spor u soudu v Hradci Králové, když požadoval přiznání dávky na bydlení od prvního dne odstěhování jeho exmanželky ze společného bytu. „Soud dal za pravdu úřadu, který dávku přiznal až po uplynutí tříměsíční lhůty. Teprve pak máte nárok požádat o pomoc stát,“ upozorňuje další právnička Zuzana Cholastová.

Pozor na úřady si kvůli mnoha podvodům musí nyní dát i poctiví pronajímatelé bytů. Pokud si na pronajímané adrese ponechávají trvalé bydliště, budou logicky podezříváni z fiktivní smlouvy nebo společného bydlení se žadatelem o sociální dávku. „Zákon vás trochu kuriózně do doby uběhnutí požadované tříměsíční lhůty a jasného prokázaní, že žijete jinde, považuje za součást rodiny sociálně potřebného. A je jedno, že jde často o pro vás naprosto cizí osobu,“ píše se v analýze právníků Atlas Consulting.

Podle odborníků je to začarovaný kruh. Ubytovny s vysokou koncentrací sociálně potřebných jsou černou můrou mnoha obcí a měst, ale pronajímat jednotlivý byt sociálně slabšímu člověku může jen poměrně odolný jedinec. Musí být ochoten podstoupit proces tzv. vyloučení ze společného bydlení. Tedy proces papírování, kterým doloží, že daný nájemník je pro něj zcela cizí člověk. To je složité, zejména pokud se běžný život míjí s úřední praxí. Například bydlení u partnera s tím, že všechny poplatky kolem bytu jsou napsány na partnera či partnerku, je problém. Vaše trvalé bydliště je pak pro úřady stále spojeno s vaším bydlením v původním bytě. Dokazovat opak chce pevné nervy.

„Na druhou stranu tady poctivost stojí za to, protože zneužití sociálních dávek, a to všech typů, se posuzuje jako podvod.  U nejzávažnějších případů hrozí trest odnětí svobody až na 10 let,“ míní za analytiky právních informačních systémů Gříbková. Radí, aby lidé včas před pronájmem svého bytu mysleli na nutnost „vyloučení ze společného bydlení“ se žadatelem o dávku.  Ideálně by měli sami prokazatelně přinejmenším přispívat na své skutečné bydlení jinde, tedy mimo pronajímaný byt.